Asi je to nutné zlo, kterým si musí projít každá těhotná. „Užívej
si, dokud můžeš, pak budeš mít utrum,“ „jo, tenhle klid vám brzy skončí,“ „spi,
dokud můžeš, protože pak už se nevyspíš.“ Rady, šílená klišé, která slýchávám
několikrát denně. Obzvlášť ta poslední potěší, když v posledním trimestru
nemůžete vůbec spát, v noci zíráte do stropu a ve dne byste potřebovali
nacpat sirky do očí, aby vám udržely víčka otevřená. Když to slyším, tak se
vlastně divím, že jsme jako lidstvo nevymřeli, protože pak má člověk pocit, že
nečeká miminko, ale malého démona J.
Z jakých dalších poznámek mi vstávají vlasy na hlavě? A za jaké rady jsem
naopak ráda a předávám je i ostatním kamarádkám v očekávání?