Doktor mi řekl, že anorexie je jen špička ledovce, jen vyústění nějakého
problému. Se mnou byla "Ana" od mých třinácti let. Přicházela, odcházela a
vracela se v různých mírách. Ale až ve svých sedmadvaceti, když se vrátila v
hodně silné míře, jsem ji začala léčit s odborníky. Respektive jsem musela,
protože jsem se složila a odvezla mě sanitka.
31. ledna 2017
30. ledna 2017
Další kilo dole...
Zase mám kilo dole. Připadá
mi, že to jde úplně samo, aniž bych se jakkoli snažila. Ten pocit, když se na
váze objevilo zase nižší číslo, byl omamný, euforický. I když hlava mi
samozřejmě logicky říká, že tudy cesta nevede a že musím naopak nabrat. Ale nějaká
část ve mně chce jít s váhou stále níž a níž, možná ze zvědavosti, kam až to
půjde.
28. ledna 2017
Deník anorektičky: Co mi Ana bere
Stále víc si uvědomuju, jak
moc mi anorexie, Ana, bere. Myslela jsem, že na mě jde chřipka. Je mi stále
strašná zima, neustále se třesu a nejsem schopná se nijak zahřát. V místnosti
je přetopeno na 25 stupňů, mám na sobě tílko, tričko, dva svetry, jsem zabalená
do deky a je mi strašná zima. Jediné, co pomáhá, je horká sprcha nebo vana.
Chytají mě taky hrozné bolesti svalů a kloubů, mám stavy, kdy mám obrovský
problém vstát z postele a dojít si na záchod, podpírám se jako důchodce nad
hrobem. V nemocnici se mi ale vysmáli, že to chřipkou rozhodně není. Tělo
prostě už nemá z čeho čerpat. Energetické zásoby si prý udrží maximálně 40 dní,
a jelikož moje problémy s jídlem trvají daleko déle, začínají se teď plně
projevovat na organismu. Tohle ale fakt nechci, je to šílený pocit, když nemáte
sílu se ani postavit na vlastní nohy. Konečně mi nejenom hlavou, ale i srdcem
začíná docházet, že Ana není žádná moje kamarádka. Že mě ždíme a bude mě
ždímat, dokud úplně nepadnu. Pokud jí to dovolím.
25. ledna 2017
Deník anorektičky
A je to venku. Léčím se z
mentální anorexie.
Stále se to ve mně pere, chci s tím něco dělat, ale strašně
se bojím přibrat. Dnes jsme měli v nemocnici vážení a místo toho, abych se
předtím hodně napila, aby nebylo zle, tak jsem den předtím nejedla a ráno ani
pořádně nezapila prášek, protože se toho čísla na váze šíleně bojím, nesnesla
bych, kdyby bylo vyšší. Na váze jsem měla zase o něco méně - a mně se hrozně
ulevilo, přestože se chci léčit. Chci se léčit, ale bojím se, že to nedovedu,
protože moje anorexie má nade mnou stále velkou moc. Možná čím dál větší.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)