V pubertě jsem měla skoro vždycky vlasy po pas. Byla jsem na ně pyšná, ale taky jsem jim dávala pořádně zabrat. Měla jsem na hlavě blond, růžovou, zrzavou, černou, no - snad všechno možné. Fakt mě jen mrzí, že to všechno bylo před "vynálezem selfie", protože z těch dob nemám vůbec žádné fotky :-D. Ale taky si pamatuju, že rozčesat vlasy po umytí bylo fakt peklo, postupně se úplně zničily a není divu. Myslím, že posledním hřebíčkem do rakve bylo, že jsem si koupila žehličku na vlasy, která tenkrát přišla do módy. A bez žehlení to najednou nešlo. Čím byly zničenější, tím se navíc žehlily hůř a vyžehlení drželo čím dál méně.
Často jsem si říkala - jak je možný, že mám bez vyžehlení vlasy tak strašně krepatý a nepoužitelný? Když dřív jsem je vlastně nežehlila vůbec a vypadaly v pohodě? No, nebyly totiž zničené. Dopadlo to, jak muselo, velká část mých hrdě pěstovaných vlasů skončila na zemi jednoho kadeřnictví. A pak mi už léta nerostly (a já jednu dobu nosila prodloužené vlasy, protože jsem se s tím nechtěla smířit, což vlasům taky moc nepomohlo) . Až teď. Konečně mi začaly pořádně růst do délek, přestaly tolik vypadávat a taky - přestala jsem je žehlit, protože to nepotřebují, vypadají hezky i bez žehličky (tu si schovávám na hodobóžový příležitosti :-D). A to i přes to, že vlasy dostaly dost zabrat - zvládly se mnou další anorektickou etapu, kdy jsem rapidně zhubla a nedařilo se mi přibrat, ale i těhotenství, porod a dvouleté kojení. Jak se mi to povedlo? Moc ráda se o to s Vámi podělím.
