Jak začít běhat

Hezký den,
po dlouhé odmlce se konečně hlásím s novým článkem, konec konců, už bylo na čase :-). Běhání pro mě bylo na škole vždycky noční můrou. "Patnáctistovka" mě děsila víc než čtvrtletka z matiky a v den, kdy se měla běhat jsem pravidelně trpěla bolestmi břicha. Snad to ani nebylo hrané, byla jsem vystresovaná na maximum :-). Aby bylo jasno, sice jsem od mala tančila balet, měla vypracovanou postavu a kondičku, ale zároveň jsem takový chcípáček s astmatem, co má slabounké plíce, takže stačilo pár set metrů a já zuřivě šlukovala Ventolín.

Nakonec to dopadlo nehezkou hádkou s učitelkou, která tělocvik považovala za předmět důležitější než matika s češtinou dohromady. Využila jsem astmatu, poslechla doktorku a nechala si napsat "tělocvikovou neschopenku".

Běh se v posledních letech stal obrovskou módou, která neminula ani mě. Rozhodla jsem se, že tu nálepku "běhání pro slabé plíce nevhodné" ze sebe sundám a zapojím se k nadšeným běžeckým davům. Už jen pro to, že nesnáším, když mi někdo říká, že něco nejde.





Pokud jste na tom podobně a taky pro vás byl běh synonymem horoucích pekel, připravte se na to, že budete potřebovat hodně hodně silnou vůli. Začátky jsou totiž vážně pekelné. Neuběhla jsem ani půl kilometru, aniž bych opět šlukovala dýchátko do plic a měla pocit, že nastala moje poslední hodinka. Ale chce to vydržet. Vůbec se nebojte krátkých tratí, není to žádná ostuda. Základem je začít běhat hodně hodně pomalu. Klidně krokem (já začínala na 6 km/h). Nemá smysl vyběhnout z plných sil a hekat opřený o první strom.

Když vydržíte, uvidíte s každým dalším vyběhnutím progres. Možná teď čekáte, že napíšu, že jsem minulý týden vyhrála maraton nebo tak něco. Ne, běhám stále pomalu a krátké tratě, 3 kilometry rychlostí 8 km/h. Ale začalo mě to bavit. Moc! Cítím úžasný pocit svobody. Dnes už dýchátko nepotřebuju, pokořila jsem svoje vlastní tělo a chci pokračovat.

Držím palce!