30. června 2017

Deník anorektičky: Ty ses ale spravila!

"Ty ses ale spravila!" To je věta, kterou teď slyším na každém rohu, zvlášť když se setkám s lidmi, se kterými jsem se pár měsíců neviděla. Upřímně - je to šílené dráždidlo pro moji spící anorexii. Jak píše i Michaela Jendruchová ve své autobiografii - Už je to za mnou, anorexie a jak se s ní vyrovnat - "Nejhorší věta pro anorektičku zní: "Tys přibrala, viď?" Copak to nevidí sami? Proč to člověku připomínáte? Když jste si všimli, že přibrala, tak proč se na to, proboha, ptáte?! Chcete jí udělat radost, že se jí to podařilo? Omyl. Nikoho nepotěšíte, když mu připomenete, že přibral."

Asi to nevidím tak radikálně jako Michaela, snažím se podobné věty brát tak, že jsou myšleny jako komplimenty - přesto ale každá podobná poznámka bodne a vyvolá chvilkovou paniku v hlavě. Pravdou je, že v dnešní společnosti hubeného diktátu skutečně nikoho nepotěšíte, když mu řeknete, že přibral. Nicméně hlavní problém je ve mně, to je mi jasné. Nejsem se svým tělem smířená. Připadá mi cizí, neforemné, zkrátka jako bych tohle nebyla já. Občas mi v hlavě prolítne - "mít aspoň o pět kilo méně, byla bych spokojená"... Jenže zároveň vím, že konečná hranice neexistuje. Z pěti by bylo deset a ani desítka anorexii nestačí.