Deník anorektičky: Co mi Ana bere

Stále víc si uvědomuju, jak moc mi anorexie, Ana, bere. Myslela jsem, že na mě jde chřipka. Je mi stále strašná zima, neustále se třesu a nejsem schopná se nijak zahřát. V místnosti je přetopeno na 25 stupňů, mám na sobě tílko, tričko, dva svetry, jsem zabalená do deky a je mi strašná zima. Jediné, co pomáhá, je horká sprcha nebo vana. Chytají mě taky hrozné bolesti svalů a kloubů, mám stavy, kdy mám obrovský problém vstát z postele a dojít si na záchod, podpírám se jako důchodce nad hrobem. V nemocnici se mi ale vysmáli, že to chřipkou rozhodně není. Tělo prostě už nemá z čeho čerpat. Energetické zásoby si prý udrží maximálně 40 dní, a jelikož moje problémy s jídlem trvají daleko déle, začínají se teď plně projevovat na organismu. Tohle ale fakt nechci, je to šílený pocit, když nemáte sílu se ani postavit na vlastní nohy. Konečně mi nejenom hlavou, ale i srdcem začíná docházet, že Ana není žádná moje kamarádka. Že mě ždíme a bude mě ždímat, dokud úplně nepadnu. Pokud jí to dovolím.