Nedokážu si to odpustit, ale na začátku budu trochu emotivní. Nemyslím si, že by koronavirus byl lepra neb mor, abych se musela stydět za to, že jsem zkrátka ta nakažená, ale i tak jsem po uveřejnění „coming out“ článku čekala, že dostanu nějakou tu sodu. A víte co? Nic. Dostalo se nám tolik podpory, že se mi vážně chtělo bulet. Promiňte, ale musím to prostě napsat – Anet, Lucy, Marťo, Martino, Káťo, Leni, Lenko, Irenko, Martine, Jirko, Verčo, Báro, Lucko, Radunko, Simčo, Soňo, Jani, Alčo, Terezko, Anďo… a všichni ostatní, moc Vám děkuju za slova plná podpory a nabídky na nákup! Je to další důkaz o tom, jak úžasné lidi kolem sebe máme. Média často mluví o tom, jak se na sociální síti šíří spousta nenávisti, ale pro mě to byla naopak naprosto nečekaná vzpruha. Bude to ode mě znít moc „ezo“, když napíšu, že mi to vážně moc pomohlo cítit se líp? 😊
Fajn, dost už rozplývání se. Jak nemoc vlastně probíhá?
Nutno říct, že můžu mluvit jen za sebe a své blízké, protože je to velmi
individuální. Například Lukášova kolegyně z rádia byla naprosto
bezpříznaková a nebýt pozitivního testu, neměla by šanci nic poznat.
Že něco není v pořádku jsem poznala předminulou sobotu, čtvrtý den po kontaktu s pozitivní kamarádkou. Bolely mě svaly na nohou tak, že jsem se nemohla zvednout z postele. K tomu se další den přidaly i pořádné bolesti hlavy a zad.
V pondělí, když jsem jela na testy, mi bylo úplně nejhůř. Byla jsem si celkem jistá, že test vyjde pozitivně, protože mi bylo hrozně zle, ale úplně jinak, než jsem doposud zažila. Navíc jsem nikde nebyla, neměla jsem kde přijít k jiné viróze. Viděla jsem se jen s Covid pozitivní kamarádkou – první návštěvou po tom, co nám skončila preventivní tří týdenní karanténa – to nevymyslíš prostě :-D. O tom, jak probíhal odběr jsem psala už v minulém článku. Ještě ten samý den přišel výsledek – NEGATIVNÍ. Připadala jsem si jako blázen. Je to snad psychosomatické? Nebo jsem vážně takový hypochondr? Den na to už mi bylo celkem líp, tak jsem to neřešila. Jenže pak (ve středu) můj muž dostal vysoké horečky. K tomu ho taky šíleně bolely nohy, záda a hlava – prostě jako přes kopírák – s tím rozdílem, že já jsem teploty neměla.
Myslela jsem, že už jsem z toho venku, když se mi
najednou zase dost přitížilo – a úplně jinak. Hodně mě bolely dutiny, jakoby za
očima, a přidala se k tomu obrovská únava a malátnost. Opět jsem měla
problém se zvednout z postele. Byli jsme s mužem zkrátka super
dvojka. Do toho začala naše dvouletá dcerka pokašlávat a nejspíš měla i teploty (jako naschvál
se nám rozbil bezdotykový teploměr a klasickým lihovým se mi ji nepodařilo
změřit 😊). Nutno říct, že Nyný je úžasná a snáší to z nás
tří nejlíp. V pátek jsme oba s mužem přišli o čich. A já i o chuť. V sobotu
byl muž objednaný na testy a v neděli nám přišel výsledek – POZITIVNÍ. Bude
znít blbě, když napíšu, že se mi normálně ulevilo? Stejně jsme věděli, že to
máme, a teď jsme to aspoň měli konečně černé na bílém.
Na Covidu je zvláštní, že přichází ve vlnách. Vždycky mám
nějaký den pocit, že už jsem ready, vařím, peču, s Nyný vymýšlíme bejkárny
a pak bum – zase se objeví nějaké nové příznaky. Teď o víkendu to byl nově
hrdelní kašel a problémy s dechem (díky Bohu za Ventolín). Dnes je pondělí
a opět mám problém se vůbec zvednout z postele. Trvá to už dost dlouho a
už mi to vážně leze na nervy.
Jsem zvědavá, za jak dlouho se mi obnoví čich a chuť. U
někoho to prý může trvat i dlouhé týdny. Co si budem povídat, třeba při
vynášení nočníku je to velká výhoda :-D.
Nemít chuť je zvláštní. Nemůžu říct, že bych ji neměla vůbec, ale je dost utlumená. Třeba u lžičky medu by se mi normálně křivila pusa, teď ji sním a zdá se mi, že je to malinko sladké 😊. Že asi nemám chuť jsem zjistila, když jsme s Nyný upekly mrkvový koláč – podle mého muže naprosto fantastický, podle mě mdlý a divně bez chuti. Nenaštve to? No, každopádně máme v lednici dokonalé hovězí steaky, takže doufám, že na sebe ta pitomá chuť nenechá moc dlouho čekat! Protože jinak je mi jasné, že na mě muž bude zkoušet věty typu „házení perel sviním“ a bude je chtít sníst sám! :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat