7. července 2017

Deník anorektičky: jak jsi to dokázala?

Občas mi chodí otázky, jak se mi to podařilo - jak se mi podařilo podařit tu nestvůru anorexii. Pravdou je, že si nemyslím, že bych právě já měla být člověkem, který by mohl radit ostatním. Přibrala jsem na zdravou váhu, ale uvnitř mě samé to všechno křičí a stále svádím boj s každým soustem. Stojí mě to neuvěřitelně moc sil, připadá mi, jako bych se stavěla proti své přirozenosti (přestože anorexie není ničí přirozenost), ale jím, protože MUSÍM. Přesto jsem dala dohromady seznam věcí, které mi velmi pomohly na cestě za zdravou váhou.



1. Stala jsem se odborníkem na svoji nemoc
Hodně lidí mě v tomto bodě kritizovalo. Přečtla jsem snad veškerou odbornou literaturu a autobiografii, která u nás na téma poruch příjmů potravy vyšla. Přestože to možná vypadalo, že se jen plácám a čím dál víc patlám v problému, mně to velmi pomohlo. Vím toho o anorexii skutečně hodně a díky tomu jsem pochopila celou řadu mechanismů, které se ve mně odehrávají. Najednou svoji nemoc chápu, protože nic není jen tak. Pomohlo mi zjištění, PROČ to tak cítím a že je to pro moji nemoc TYPICKÉ. Taky mi hodně sil dodaly příběhy dívek a žen, které se se svojí nemocí vypořádaly.

2. Zakázala jsem si internetová fóra
Diskuse na internetu jen žerou čas a k ničemu nevedou. V horším případě se člověk začne porovnávat s ostatními nemocnými, získá ještě horší návyky a to je pak brána do pekel.

3. Jedla jsem cokoliv
Dostala jsem chuť na dort? Dala jsem si k večeři dort. Pravda, není to zrovna vyvážená strava, ale pokud to netrvá věčně, nic se nestane. A pro mě bylo důležité každé jídlo, které jsem dokázala pozřít bez odporu.

4. Snažím se na sebe být hodná
Anorexie většinou pramení ve špatném vztahu sám/sama k sobě a ke svému tělu. Proto je důležité chovat se k sobě hezky. Dělat to, co se vám zrovna chce, nedělat, co se vám nechce, šetřit se. Najít si věci, co nás baví, zpívat si v autě, dopřát si horkou vanu...

5. Nenakupovat v dětském
Zní to směšně, ale v běžných dámských velikostech jsem plandala jako blázen. Jenže teď už taky vím, že není dobré nakupovat oblečení, které vám bude "akorát", v dětském. Jakmile začnete přibírat, dostaví se panika. Pak musel přijít rozum a zasáhnout: není přece normální nosit oblečení pro dvanáctileté. Já osobně jsem se nejlépe cítila ve volných věcech.

6. Vyhledat pomoc
Málokdo to zvládne sám, podle mě je nutné obrátit se na odborníky. Zároveň ale taky dobře vím, že natrefit na někoho, kdo vám skutečně sedne a pomůže nejít cestu ven, není vůbec jednoduché.

7. Motivace
Ze začátku jsem si dělala motivační seznamy, proč chci anorexii porazit. Jak chci znovu tančit, vrátit se do práce, mít v budoucnu děti... Ale nefungovalo to. Bylo to pro mě příliš abstraktní a příliš vzdálené. Moje rada proto zní: nebojte se pojmout to velmi povrchně a materiálně. Za každé kilo/dvě/pět se odměňte. Stanovte si reálnou váhu, na kterou když dosáhnete (a udržíte se na ní!), pořídíte si něco, po čem jste dlouho toužili - nový telefon, oblečení, boty, cokoliv, co vás bude motivovat. Ano, zní to povrchně a směšně. No a co?

Tohle jsou věci, které pomohly mně. Nicméně každý jsme originál a obecný lék na anorexii bohužel neexistuje...



Žádné komentáře:

Okomentovat