8. února 2018

Padesát odstínů masochismu

"Tobě se nelíbilo Padesát odstínů šedi??" slýchám překvapené hlasy. Ne, asi jsem divná. Snažila jsem se to vydržet dlouho, hodně dlouho. Těšila jsem se na pořádně peprný text. Místo toho jsem znuděně knížku definitivně zavřela na tří sté stránce, protože dvojice se stále jen střídavě hádala a dvořila a první pusa byla v nedohlednu. Teď, o pár let později, mi kamarádka půjčila třetí díl. Ten se ti musí líbit, rozjedou to tam hned na začátku, lákala mě. Dala jsem tedy E. L. James druhou šanci.




Myslela jsem, že ty knížky jsou v první řadě o tvrdém BDSM sexu. A tak mě dost překvapilo, když ve třetím díle Christian vytáhne pouta a Ana se tváří vyděšeně, protože tohle ještě nezažila (ještě bych měla dodat, že zatímco ona se tváří vyděšeně, tak její vnitřní bohyně jásá). Tak si říkám - co teda spolu kruci dělali ty předchozí dva díly?? 

Na erotickou trilogii (vlastně tetralogii) si stěžuje i můj kamarád, který je velkým milovníkem tvrdších praktik. "Nejhorší je, když se zeptám, kde jsou jeho (ano, kamarád má rád muže) hranice, a on mi poví, že žádné nemá, že je přístupný všemu. Stačí pak ale abych zvýšil hlas, spustil pár sprosťáren a on se zarazí, že takhle teda ne. Ty lidi jsou z těch knížek úplně zblblí, pro ně je tvrdej sex, když ho párkrát plácnu po zadku." 

Ano, kniha Padesát odstínů je fakt masochismus. Protože větší masochismus než čtení této knihy jsem zatím nezažila :-). 

A jestli je lepší kniha nebo film? Zaručeně film. Lepší ztracené dvě hodiny života než ztracených několik dnů. Jeví se mi to celkem jasně. Pokud hledáte v Padesáti odstínech vzrušení, pusťte si raději péčko, to je aspoň sázka na jistotu (většinou :-). 



PS. Rozhodně nechci shazovat nikoho, komu se knihy líbí. Chápu, že to může být fajn oddechovka. Jen to na mě zkrátka fakt není...  

Žádné komentáře:

Okomentovat