„A jak se bude jmenovat?“ Slýchám tak jednou denně.
Popřípadě „Už KONEČNĚ víte, jak se bude jmenovat?“ „Ještě nevíme,“ odpovím a
vtom se rozhostí dusné ticho. Ona je tahle odpověď přijatelná tak ve třetím
měsíci. V osmém už jste celkem za exoty J.
Ještě horší je to v případě, kdy se nás někdo snaží pochopit a pátrá po
příčině. „Nemůžete se rozhodnout?“ zkouší tomu přijít na kloub a já musím
s pravdou ven. „Ještě jsme neměli nějak čas se nad tím pořádně zamyslet,“
slyším se říkat a je mi jasné, že tohle fakt na titul matka roku nebude.
S mužem jsme si proto řekli, že s tím už musíme
něco udělat, protože tlak babiček, tetiček i přátel sílí, nehledě na naše
argumenty, že do porodu je ještě času dost. Zodpovědně jsme si půjčili bichli
s výstižným názvem Jak se bude jmenovat, zasedli ke kávě (já bezkofeinové,
ovšemže) a pustili se do studia všech jmen. A zaujalo nás jich hned několik…
Čistomíra – už z principu by si určitě dobrovolně
uklízela v pokojíčku
Dluhoš – v dospělosti by mohl pracovat třeba v bance,
například domlouvat hypotéky
Zenon – tak se totiž jmenuje náš odbavovací systém
v rádiu. Není to znamení?!
Za pozornost stojí i Brunhilda nebo Žarko.
No jo. Není to s námi jednoduché.
PS. 5. dubna se nám narodila holčička Nina ;-) 😍
Žádné komentáře:
Okomentovat