31. srpna 2020

Jak se domluvit s miminky aneb kouzlo znakování

Pořád mě to ohromuje. To, jak malé děti rozumí. Vidím to nejen u nás doma, ale i u dalších přátel, co mají stejně staré děti. Ony často vypadají, že nevnímají, hrají si a přitom jim neunikne žádné slovo, co vám vyjde z pusy. Občas kvůli tomu s mužem mluvíme v "šifrách" - "Hlavně nesmíme jít kolem těch barevných trubek (rozuměj hřiště) a kolem opeřenců (rozuměj dvorek se slepicemi), jinak bychom tam nikdy nedošli." Jakmile by Nyný totiž zaslechla jedno z nebezpečných slov (kromě hřiště a slepic je to třeba hernička), její radar by okamžitě spustil poplach a vůbec nezáleží, jak zabraná by zrovna byla do nějaké činnosti :-).


Často si s mužem říkáme, jak máme úžasné dítě. A že nás nenapadá ani jedna maličkost, kterou bychom na něm chtěli změnit. Věřím, že je to i tím, že spolu dokážeme dobře komunikovat. 


Zkrátka všechny podobné situace nám potvrzují to, co jsme si ještě před narozením Nyný přečetli v nějaké chytré knížce - totiž to, že malé děti jsou schopny vnímat a komunikovat daleko dřív, než to zvládají fyzicky. Jejich mozek to už dokáže, ale ještě nemají tolik vytrénovaná mluvidla. A právě proto mi přišla naprosto geniální myšlenka znakování s miminky. Stejně to většina rodičů dělá, aniž by si to uvědomovala - učíme děti ukázat prosím, prosím, učíme je ukázat, jak jsou veliké. A o tom to je.

Znakování s miminky posouvá tyto činnosti ještě dál. Naučíte své dítě znaky, které vám usnadní vzájemnou komunikaci - může to být znak pro bolest, jídlo, spánek nebo hraní si. A můžete samozřejmě pokračovat dál. Znakovat zvířátka, členy domácnosti, potraviny k jídlu. A dítko si samo řekne, proč brečí - vy zjistíte, že se zlobí, protože nechce jablko, ale banán, který vidí na stole a tak podobně. No, nezní to idylicky? :-)

Jenže jak na to? 

S Ninuškou jsem to začala zkoušet na půl roce. Jako první jsem ji učila znak "jíst" - několikrát jsem jí ho při jídle ukazovala. Nicméně dlouho, hodně dlouho trvalo, než moje snažení začalo nést ovoce. Už jsem to skoro vzdala, když o několik měsíců později Nyný prakticky ze dne na den začala znaky ukazovat. Byla to pecka. Postupně jsme znaky přidávali a Nyný si vymýšlela své vlastní (například ruce nahoru do V znamenají motýla).

Nejsem odborník na znakování a není mým cílem tady popsat návod, jak na to. Já jsem vycházela z knížky od Terezie Šustové - Jak se domluvit s kojencem a batoletem, kterou moc doporučuji.
Absolvovali jsme i první ukázkovou hodinu znakování v Hradci Králové, ale přiznám se, že se mi to moc nelíbilo. Celkově mám trochu problém se zájmovými kroužky pro miminka, protože si tam při těch opičkách připadám jako blázen :-D. Nicméně hodina spočívala v tom, že jsme běhali do kolečka, zpívali písničky a slova obsažená v písničce znakovali. Pro mě to mělo hned několik ALE:
- v jedné písničce byla spousta znaků, děti to podle mě vůbec neměly šanci všechno pojmout
- v té době jsme doma už zkoušely samy znakovat a některé znaky se lišily od těch, které nás učili na kurzu
- necítila jsem se tam dobře
Takže víckrát jsme tam nešly a zůstaly jsme u domácího znakování :-).

Jak mají znaky vypadat?

Jak chcete. Ideálně by to mělo mít nějakou podobu nebo souvislost s předmětem. U nás to ale většinou bylo tak, že něco jiného jsme učili a něco jiného si přebrala Ninuška :-). Například jablíčko jsme učili tak, že si pěstí kroužíte po tváři ("tváře jako jablíčka"). V Ninuščině podání to vypadá tak, že se podrbe na hlavě :-D. Vždycky záleží na dětech, jak jim to vyhovuje a jak se jim znak nejlépe předvádí. Inspiraci najdete i na internetu - třeba na webu zmiňované autorky - TADY.

Můj muž často říká, že když jsem prvně přišla s nápadem znakování, koulel očima, co jsem si to vymyslela, ale teď na něj nedá dopustit a tenhle způsob komunikace s dětmi doporučuje, kde může. Nyný jsou teď dva roky a znaky postupně vyměňuje za slova, což je přirozený proces. Stále ale spoustu znaků používá a znatelně nám to ulehčuje komunikaci. Situací, kdy něco chce a my nevíme co, je opravdu málo a za to jsem neuvěřitelně vděčná.

Někdy mi opravdu připadá, že do sebe děti sají informace jak houba vodu. Mají geniální paměť. Když bylo Nyný asi sedm měsíců, učila jsem ji znak "prsa", kterým si měla říct, že chce nakojit. Znak se neujal, Ninuška si našla svůj, prostě mi na prsa začala ukazovat. O několik měsíců později opět ukazovala na prsa a já jí vysvětlovala, že teď to nejde, že musí počkat... A ona najednou začala vehementně ukazovat ten původní znak, který jsem ji učila ještě jako malé miminko! Koukala jsem jako blázen... Takže děti opravdu vnímají víc, než si vůbec dokážeme představit :-). Jsou to malé, ale geniální bytosti ♡.

Žádné komentáře:

Okomentovat