Stále víc si uvědomuju, jak
moc mi anorexie, Ana, bere. Myslela jsem, že na mě jde chřipka. Je mi stále
strašná zima, neustále se třesu a nejsem schopná se nijak zahřát. V místnosti
je přetopeno na 25 stupňů, mám na sobě tílko, tričko, dva svetry, jsem zabalená
do deky a je mi strašná zima. Jediné, co pomáhá, je horká sprcha nebo vana.
Chytají mě taky hrozné bolesti svalů a kloubů, mám stavy, kdy mám obrovský
problém vstát z postele a dojít si na záchod, podpírám se jako důchodce nad
hrobem. V nemocnici se mi ale vysmáli, že to chřipkou rozhodně není. Tělo
prostě už nemá z čeho čerpat. Energetické zásoby si prý udrží maximálně 40 dní,
a jelikož moje problémy s jídlem trvají daleko déle, začínají se teď plně
projevovat na organismu. Tohle ale fakt nechci, je to šílený pocit, když nemáte
sílu se ani postavit na vlastní nohy. Konečně mi nejenom hlavou, ale i srdcem
začíná docházet, že Ana není žádná moje kamarádka. Že mě ždíme a bude mě
ždímat, dokud úplně nepadnu. Pokud jí to dovolím.
Žádné komentáře:
Okomentovat