Deník anorektičky: věčný ženský problém - nemám co na sebe

Přibrala jsem deset deka. První malý úspěch. Připadá mi to nelogické, když se opravdu snažím jíst a násilím do sebe cpu jídlo, přiberu deset deka. Jakmile polevím a jeden den jím minimálně, shodím skoro kilo. Přímá úměra tady moc nefunguje. Taky vůbec nevím, co na sebe. Všechno oblečení je mi volné a je vidět, jak je mi velké. Tak záměrně nosím věci, které mají být volné a větší. Jenže v tom paradoxně pak vypadám jako ještě větší tyčka. Prý moje vyhublost dost přitahuje zraky okolí. Občas někdo i něco komentuje. Proto se raději lidem vyhýbám. A když už někam musím, beru si na sebe obrovskou kupu oblečení, několik vrstev, halím se do tlusté šály. To funguje do té doby, než se někde zahlédnu v zrcadle a zděsím se, jaká jsem koule. Respektive moje nemocná hlava, která nedokáže vnímat objektivně, se zděsí. Chci přibrat, ale zároveň mě to hrozně děsí...