28. února 2017

Jak vypadá "správná" anorektička?

Mít diagnózu mentální anorexie je zavazující. Nebo mi to aspoň někdy tak připadá. Asi je to tím, jak málo se o téhle nemoci u nás ví. Ano, každý zná definici, ale netuší, co tahle nemoc obnáší. Spousta z nás zná obrázky anorektiček z médií. Jsou to většinou extrémní případy, které se už nepodaří zachránit. A tak mě dokáže úplně srazit věta "ale vždyť nevypadáš jako anorektička, nejsi kost a kůže". 


Často si s diagnózou mentální anorexie připadám jako podvodník.



Nehledě na to, že oblečení hodně mate. A já nosím hodně vrstev, protože je mi neustále hrozná zima. Včera mi doktor řekl, že moje anorexie je velmi vážná. Dnes mi řekla doktorka, že moje váha je už skutečně na pokraji, že tohle nemůže moje tělo dlouho vydržet. Že si koleduju o sondu do žaludku. Ano, v tuhle chvíli si uvědomuji, jak je to vážné. Ale pak stačí málo a já o své diagnóze začnu pochybovat. Nehledě na to, jak se tu veřejně odhaluji a píšu o anorexii, tak velmi často pochybuji, že jsem skutečně nemocná. Vždyť abych byla "pravá anorektička", měla bych mít ještě méně. Tohle očekávání okolí je šílené. Neustále někdo hodnotí váš vzhled. Negativní komentáře paradoxně uklidní, pozitivní mě opět vrhnou do kolotoče nejistoty. Když mě kamarádky kritizují, jak jsem nechutně vychrtlá, uvědomuji si, že jsem opravdu nemocná. Pak ale stačí jediná poznámka typu "není to ještě tak hrozný", "myslel jsem, že jsi ještě hubenější", "vždyť nejsi vychrtlá"... a já si se svojí diagnózou rázem připadám jako podvodník. 

Žádné komentáře:

Okomentovat