2. února 2017

Jím... a nejde to

Dneska ráno jsem měla zase o kilo méně. Zase smíšené pocity, radost, obavy, ale hlavně překvapení. Včera jsem se fakt snažila a snědla porci lasagní. 



Bylo to po dlouhé době těžké jídlo. Když jím, tak většinou jen ovoce, zeleninu a maximálně nějaké to přírodní maso. No nebudu si nic vymýšlet, ty pitomé lasagně mi byl čert dlužen, bylo mi po nich neuvěřitelně zle, což bylo dost demotivující. Nicméně je mi jasné, že to půjde hodně pomalu. A i když se podaří překonat psychický blok z hubnutí, tělo se přestane bránit, žaludek se znovu roztáhne, pořád to ještě neznamená, že je úplně vyhráno. Kdo si myslí, že hubnutí je těžké, tak nezažil, jak náročné je přibírání. Když jsem s Anou bojovala naposledy, před šesti lety, a vyhrála jsem nad ní v hlavě, trvalo ještě víc než půl roku, než se mi podařilo nabrat na zdravou váhu. Nicméně tentokrát ještě nemám zvládnutý ani ten boj v hlavě... 

Žádné komentáře:

Okomentovat