26. února 2017

Děkuji za podporu...

Moc si vážím podpory všech. Doma, v práci, u přátel i u úplně cizích lidí. Dojímá mě to, ale zároveň cítím hrozné provinění. Provinění, že stále nemůžu přinést žádné pozitivní zprávy. Čas plyne a moje váha nenápadně klesá nebo stagnuje. Moje traumata se na terapiích řeší, ale na váze to není nijak znát. Vzrůstá ve mně nervozita z toho, jak celý problém řešit dál. Obrátit se na specializované středisko poruch příjmu potravy a nechat se vykrmit jako husa? Přemoci se a zkusit začít aspoň na pár dní v týdnu začít pracovat? Jenže jak, když mi chybí fyzická síla? Jsem z toho zoufalá. 

Žádné komentáře:

Okomentovat