9. února 2017

Jsem nespolupracující pacientka

Jsem chápaná jako nespolupracující pacient. Je to pro mě dost křivda, protože se snažím ze všech sil. Jenže prý málo. Pokud mi váha ještě klesne na 42 kilo, nebudou tu pro mě už moci nic udělat, nebudu fyzicky schopna se podílet na terapeutické léčbě. Pak už jedině specializované pracoviště, které je nejblíže v Praze. Nicméně po tom, co jsem od spolupacientky slyšela, co taková léčba obnáší, vím, že sem se rozhodně dostat nechci. Taková "výkrmna kuřat" pro lidi... Léčba, která neřeší příčinu anorexie, ale zaměřuje se na jediné - dostat do vás i násilím co nejvíce jídla. Přičemž o nějaké hodnotné stravě nemůže být řeč - k snídani 4 rohlíky, k obědu 6 knedlíků... Což je na zmenšený žaludek, který se pere s každou lžící polévky, peklo. A k tomu neuvěřitelně nepřátelské prostředí, vzájemné donášení pacientů, které je vyžadováno a chváleno... Naprostá nedůvěra k jedincům, namátkové kontrolní vážení... No, tudy rozhodně ne... Udělám maximum pro to, abych se co nejrychleji uzdravila. 

Žádné komentáře:

Okomentovat