Od 10 hodin následuje dopolední terapeutický program, který je každý den jiný. Dvakrát týdně je skupinová psychoterapie, jindy máme edukace - přednášky z psychologie a v pátek vždy hodnocení týdne - dostanete obrázek stromu, na kterém je spoustu postaviček - veselé, smutné, vystrašené, ležící na zemi, pod stromem, na houpačce, na žebříku, šplhající vzhůru, postavička v pádu... Vaším úkolem je vybrat si tu, která nejlépe vyjadřuje váš stav během uplynulého týdne. To se potom řeší před celou skupinou. Po dopoledním terapeutickém programu následuje oběd. A řeknu vám, že nemocniční strava není zrovna to ideální, co by mělo člověku vrátit chuť k jídlu. Navíc když jsme pod drobnohledem některých nepříjemných sester, které komentují každé sousto. Nebo spíš pokus o sousto. Jinak ale nechci personálu křivdit, protože většina sestřiček je tu naprosto úžasná a empatická.
Po obědě a krátké pauze pokračuje autogenní trénink, což je forma relaxace, při které má člověk uvolnit celé tělo. Přiznám se, že párkrát jsem se uvolnila tak, že jsem pěkně vytuhla
. A i když by se to stát nemělo, byla jsem přesto za tu půl hodinu odpočinku nesmírně vděčná. Ve chvíli, kdy jste k smrti unavení a přesto nemůžete spát, je každá minuta spánku bohatstvím. Po autogenním tréninku následuje odpolední terapeutický program, který se opět každý den liší. Někdy je to pracovní terapie, jindy arteterapie, případně jóga. V 17 hodin bývají neoblíbené večeře, nejčastěji chleba s taveňákem, nutriční hodnota nula
. Po večeři máme další relaxaci a jako poslední bod programu je v 19 hodin večerní komunita. Ta je méně formální než ráno, pacienti na ní shrnou nejdůležitější poznatky uplynulého dne. Často máme také říct, co pozitivního jsme za ten den prožili. "Nic" není přijatelná odpověď. Občas se to nevymýšlí zrovna lehce...
Žádné komentáře:
Okomentovat