"Cheesecake, prosím"

"Přibrala jsem několik kilo," prohodím u kávy a dortu (ano, u dortu). Kamarád Ondra, který sedí naproti mě se na chvilku odmlčí. "Dost jsem se bál toho, co dnes uvidím," přizná se. "Když jsme se viděli naposledy (což mohlo být tak před měsícem), vypadala jsi hrozně. Šel z tebe strach. Dnes vypadáš daleko líp," usměje se. 

(Zdroj obrázku)

Ano, cítím na sobě změnu. Je obrovská, ale zároveň velmi křehká, proto se o ní zmiňuji velmi opatrně, nerada bych to zakřikla. Tou změnou není jen pár kilo navíc. Ta největší změna se stala někde uvnitř hlavy. Ano, pořád mám podváhu. Pořád mám abnormálně vystouplou páteř a žebra (což v oblečení vidět pochopitelně není). Nicméně každé deko je znát. Tak jak bylo znát každé deko dolů, tak je znát i každé deko nahoru. Ale hlavně - jím. A myslím, že celkem normálně. Přibírám a nehroutím se z toho. To je ta největší změna. Jak jsem jí dosáhla, nevím.