15. března 2017

Deník anorektičky: pořád jen to jídlo...

Všechno, celý život se teď točí kolem jídla. Vím, že bez něj žít nemůžu a že má moje okolí velký strach. Všichni mě neustále sledují. Jenže přílišná kritika mého jídelníčku mě sráží zase dolů. U smoothie k snídani, které je v mých očích kalorickou bombou, ale taky zdroj rychlé energie, poslouchám, jak je tato snídaně nevhodná. Jak je to špatně a jak musím volit složité sacharidy jako třeba ovocné vločky. Ve mně se pak všechno sevře a zase nedokážu jíst. 



Nedokážu pak vypít ani to pitomé smoothie. Protože mi v hlavě bliká červený vykřičník, že je to stejně špatně. Že to stejně nemá cenu. Když se ráno probudím v silné úzkosti po probdělé noci plné nočních můr, často následuje věta: "To zas nebudeš celý den jíst?" A to je čára přes rozpočet. Když anorektičce řeknete, že nebude celý den jíst, tak věřte, že nebude. Zdravý člověk by se just najedl, aby ukázal, že se nedá. Ale anorektička jíst nebude, i kdyby to měla původně v plánu, protože slyší jen to, že se od ní očekává hlad. A ona má falešný pocit, že toto očekávání přece musí naplnit. Je to začarovaný kruh. Vaši blízcí se bojí o váš život a vás jejich dobře míněné rady a obavy tlačí paradoxně hlouběji do nemoci... 

Žádné komentáře:

Okomentovat