7. března 2017

Pro-ana blogy

Hodně mi v nemocnici pomohla věta, že za svoji nemoc nemůžu. Že jsem si anorexii nevybrala stejně jako si lidé nevyberou, že chtějí dostat rakovinu. Jsem přesvědčená, že naprostá většina nemocných o svou nemoc nestojí. Ničí vás a požírá zaživa. Žere vaše tělo i vaši osobnost. 



V poslední době často čtu autobiografii dívek a žen, které svou nemoc porazily. Popisy jejich pocitů mi dávají vědět, že moje myšlenky nejsou šílené, jen nemocné. V této souvislosti jsem se začetla i do pro-ana blogů (blogy, které podporují anorexii a vyzáblost) a několik odborných prací, které tyto blogy analyzují. A překvapilo mě, že velká část autorek těchto nebezpečných stránek jsou vlastně holky se zdravou váhou, které ovšem mají nemocné myšlení. Snaží se zhubnout drastickými metodami a často se jim to příliš nedaří, proto si vzájemně dávají podporu. Holky, které touží být vychrtlé, ale vůbec si neuvědomují, na jak tenkém ledě se pohybují. Holky, které často nemají tušení, jaké to je, když vám vlasy padají po pramenech, když vám zima proniká do morku kostí a nic vás nedokáže zahřát, když vám selhává organismus. Všechny tyto faktory jen podporují mé přesvědčení, že o anorexii nikdo dobrovolně nestojí. 

Žádné komentáře:

Okomentovat