3. března 2017

Jsem šťastná... anorektická euforie?

Cítím se šťastná. Plná energie. V autě si zpívám na plné pecky jako dřív, v nemocnici bavím celé oddělení, vymýšlím blbosti jako největší puberťačka. Čekala jsem kladné ohlasy na to, jak jsem se vzchopila, ale doktor byl ustaranější než kdy jindy. "Váha vám klesla, anorektické projevy se zhoršily. Ta vaše dobrá nálada, kterou cítíte a rozdáváte, to je typická anorektická euforie. O to je to mnohem nebezpečnější, než kdyby vám bylo zle jako dřív." 





Ano, mám najednou spoustu energie, dělá mi velký problém vydržet v klidu sedět hodinu a půl na skupinové terapii a nevymýšlet blbosti. Zároveň mi ale vlasy vypadávají tak, že mám pocit, že za měsíc nebudu mít na hlavě vůbec nic. A taky se objevila nová věc. Několikrát za noc mě ze sna budí šílené zimnice. Mám pocit, že jsem promrzlá do morku kostí, přitom mám vyhřívanou podložku na matraci, teplou peřinu a v pokoji až nezdravých 24 stupňů. 

Ale je mi krásně. I když se asi zase nevědomky klamu. Jídelníček jsem si začala dělat sama. Výsledek - postupně jsem si den po dnu nenápadně jídlo ubírala. Tak nenápadně, že jsem si to ani já sama neuvědomila. Smoothie místo snídaně a oběda, zelenina k večeři, čtyři sousta masa. A výčitky, že jsem se tak přecpala. Skutečně mi bylo těžko, jako kdybych spořádala kachnu se šesti. Jídelníček jsme tedy v nemocnici zase upravili do "zdravé" podoby.

Žádné komentáře:

Okomentovat