16. března 2017

"Zaručené" návody, jak se dostat z anorexie

Je překvapivé, kolik kolem sebe najdete odborníků na vaši nemoc. Spousta lidí o vás má strach a snaží se přispět dobře míněnými radami. Radami, které jdou často úplně proti sobě. "Vy teď musíte jen dvě věci. Učit se jíst a šetřit svoji energii, protože stále žijete jen na dluh. Nic teď není cennějšího než vaše životní energie," slyším stále dokola na psychoterapii. "A co když tu slabost potlačím, přeruším léčbu a vrátím se do práce?" ptám se často doktora. Práce mi totiž hrozně chybí. "Pak se za pár dní složíte a budeme vás tu mít na JIPce. Nebo rovnou zemřete. Selže vám srdce, to se anorektičkám stává," odpoví mi na to s neuvěřitelně chladným bezemočním výrazem. 

Proti tomu stále slyším celou řadu rad. "Vidíš, že se to nikam neposouvá, v nemocnici jsi nepřibrala vůbec nic. Musíš se vzchopit a začít normálně fungovat, vrátit se do práce, to tě pak donutí se uzdravit." Nebo: "jediným řešením je posilovna. Musíš hodně cvičit, abys nabrala svaly." 



Stejně protichůdné jsou rady ohledně jídla. "Jste strašně vyzáblá," zhrozil se můj zubař, když mě včera viděl na pravidelné prohlídce. Na moji reakci, že se léčím s anorexií, pokýval hlavou s tím, že si to myslel už minule. "Měl jsem tu jednu anorektičku. Vy musíte porazit strach z jídla. Řešením je jíst po kilech spoustu zdravých potravin, hodně zeleniny a masa. Doplníte živiny, které tělu chybí, a zároveň nebudete přibírat, takže vás to nebude děsit." Protichůdnou radu jsem dostala v nemocnici: "musíte vsadit na jídla, která jsou sytá, kalorická a výživná, ale přitom jich stačí jen velmi málo, takže vás to množství na talíři nebude děsit. Ideální je cizrna, čočka a další luštěniny." S jinou, dost extrémní radou přišla moje kamarádka: "vykašli se na všechny jídelníčky, ty musíš nabrat tuk, přibrat na váze. Takže to chce spoustu sladkého, nakup si krabici pikaa a každý den minimálně jedno vypij." 

Všichni jsou neuvěřitelně hodní a mě dojímá a trápí, když vidím, jakou jim dělám starost. Jsem otevřená všem radám, ale opravdu mi není příjemný hodinový nátlak, kdy do mě dotyčný hučí, že jedině jeho cesta je správná... Prosím, mějte se mnou trpělivost, to je to jediné, co pro mě můžete udělat. 

Žádné komentáře:

Okomentovat